Kapitola 9 Žabí koncerty Kde je vlhko daří se dobře žabám. Na Nusa Tenggara je sice o poznání méně srážek než na Jávě či Sumatře, nicméně žab je tady požehnaně. Každý večer soupeří početně mocná armáda cikád s menší ,o to hlasitější armádou žab. Když k tomu přidáme občasný výkřik gekona, dostaneme ucelený obraz nočního života v tropech. Myslím že neznám krásnější zvuk než hlas noční džungle. Je s podivem že tyto romantické zvuky vytvářejí tak nehezcí tvorové jako jsou cikády a žáby. Žába je pro většinu lidí synonymem ošklivosti, já si ale myslím že každý tvor je něčím krásný nebo minimálně zajímavý. Při našich nočních lovech na světlo byly našimi častými hosty mnohé druhy žab. Na naše kvalitně osvětlené plátno každou noc nalétávalo značné množství brouků , ploštic, nočních motýlů a dalšího hmyzu, takže žáby a žabky zde pořádaly doslova hody. Především jsme mohli pozorovat robusnější ropuchu jihoasijskou ( Bufo melanostictus) , asi deset centimetrů velkou žábu z čeledi ropuchovitých (Bufonidae). Svým zavalitým tvarem těla a uvážlivými pohyby připomíná zápasníky Sumo. Dalšími hosty u plátny byli zástupci čeledi blatnicovitých (Pelobatidae), například pablatnice nosatá ( Megophrys nasuta) nezaměnitelná pro své charakteristické růžkovité výrůstky na čele a čenichu, dále zástupci z čeledi pararopuchovitých (Myobatrachidae),pararosničkovitých (Microhylidae), létavkovitých (Rhacophoridae) a skokanovitých (Ramidae). Létavky neboli zástupci čeledi létavkovitých jsou žabky podobné rosničkám třebaže ve skutečnosti jsou příbuzní skokanům.Výborně šplhají a skáčou. Jejich skoky mohou být u některých druhů prodlouženy klouzavým letem díky roztažení prstům které spojuje široká blána umožňující klouzavý padákový let. Tyto žabky mají ještě jednu zajímavost a to přilnavé terčíky na prstech ,díky kterým jsou schopny velice dobře šplhat po každém povrchu například i po skle. Podobně vybaveni jsou například i gekoni. Jediný problém při šplhání představuje vlhkost, neboť vlhké terčíky na prstech ztrácejí schopnost přilnutí na extrémně hladké povrchy, takže nešťastné létavce nezbývá než počkat až uschne. Při jednotlivých výpravách jsme pozorovali pouze jednu žabku z této zajímavé čeledi a to létavku obecnou.Jedná se o menší asi pět centimetrů velkou žabku, která sice není ničím atraktivní zato je velmi přizpůsobivá a u domorodců dosti oblíbená, protože likviduje obtížný hmyz, jako pavouky , moskyty, a to v neuvěřitelné míře. Poslední čeleď o které bych se chtěl v této kapitole zmínit jsou skokanovití (Ranidae). Tato čeleď je z celého řádu žab (Anura) nejrozšířenější a druhově nejbohatší. Jsou to především právě tito skokani, kdo vytváří nezapomenutelnou kulisu nocí. Na Nusa Tenggara žije mnoho druhů z této čeledi.Často jsme mohli obdivovat krásně zbarveného skokana červenouchého(Rana erythrea) , velmi zvláštního skokana růžkatého (Limnonectes malesianus dříve Rana malesiana) a skokana tygrovaného (Rana tigerina). Některé druhy žab jsme neobdivovali jenom v přírodě, ale i na špejlích jako Saté. Spolu s ořechovou omáčkou nechutnali vůbec špatně, ale upřímně kuře je kuře. POR SU VISITA Na další stranu O stranu zpět