Voňavoučké obrázky

	Kapitola 4 Šero pralesů a zeleň plantáží Jako první upoutá každého návštěvníka ostrovů zeleň. Nesmírně bohaté rostlinstvo tropického deštěného pralesa se prolíná se zelení kulturních plodin. Rostlinstvo této části Indonésie je stejně jako samotná země velmi rozmanité. Nutno říci, že posledních několik desítek let se výrazně mění vlivem růstu populace,rozšiřování měst a obcí, odlesňování a vypalování pralesů, rozšiřování ploch k pěstování rýže, kokosů, kávy, banánů a jiných tropických plodin. Odhaduji, že více jak 50% půdy z každého ostrova je již vyňato z přírodního fondu a je zastavěno, nebo jsou zde pěstovány technické plodiny. Daleko více tedy při naší návštěvě budeme pozorovat rostlinstvo z technických plodin: Mezi tradičními plody, které budeme mít každý den na talíři patří ananas ( Ananas comosus ), banány ( Musa sapientum,Musa paradisiaca ) a kokos ( Cocos nucifera ). Ananas má zde, stejně jako u nás pověst nejsladšího a nejlahodnějšího ovoce. Česky se tato rostlina nazývá Ananasovník chocholatý. Vyzrálý plod u technických plodin je již bezsemenný, plané plody se sice podobají ananasům, mají však tvrdší středový stonek, spoustu semen a jsou "nedobré". Na ostrovech v Indonésii se pěstuje téměř všude a rovněž se vydatně vyváží. Komu chutná banán, jistě si přijde na své. K nám dovážený banán je prostě banán. Jen jeden, který je někdy lepší, někdy horší. Na ostrovech Nusa Tenggara však můžeme ochutnat desítky odrůd banánů, nebo si objednat stovky na různý způsob připravených. Například mohu doporučit tento recept: Za denního světla vezmi svazek banánů, ne příliš zralých usekni je a vlož do tašky. Ráno vstaň před 2 hodinou ranní, vezmi tašku a vydej se na sopku. Nahoře vlož banány do jedné z proláklin na vnitřní straně kráteru. Pak si dej v klidu čaj. Po 15 minutách vytáhni banány ( pozor nepopal se ) z pukliny a klidně požívej. Sám nejsem vyznavačem kultu banáno-jedů . Přesto mě takto upravený banán mimořádně chutnal. Pak jsem se jej pokusil doma připravit civilizovanějším způsobem - v troubě. Není to ono. Vlastně to není příliš dobré. Ale po výstupu na sopku a v tajemném syčení síry a páry a za dunění pod nohami to bylo nejlepší jídlo na světě. Ještě jeden druh přípravy banánů vám Indonésané budou často nabízet. V každém hotelu i bungalovu je v ceně snídaně. ona to ani tak snídaně není , je to jakási pozornost podniku, ranní pozdravení. Téměř všude je pak v rámci tohoto ranního obřadu nabídnuta banánová palačinka. Většina turistů buď odmítá, nebo požaduje něco evropského. Tousty, smažená vajíčka. Dělají chybu. Palačinka s banány je výborná. Pokud ještě požádáte o sladké mléko ( podobné jako je u nás jen se vyrábí z cukrové třtiny a mléka jiného skotu ), tak není lepší vstup do dne. Na tomto místě je vhodné znova připomenout. Kdo se nejede válet u moře a bude celý den chodit, potřebuje kalorie. Sladké palačinky s banánem, sladký čaj vám pak vydrží až do večera. Teď trochu přeháním. Tento úvod vám vydrží tak do poledne, kdy je na místě něco kořeněného a osoleného. Nejen vodu ztrácí tělo a tak potřebujeme i například střídmě kořeněný " chicken soup". Banánovník je jinak poměrně vysoký ( až 15 m) strom, kde kmen stromu se, jako u většiny tropických palem, skládá z vzájemně se objímajících pošev listů. Pod horním chocholem listů dozrávají hustá a těžká plodenství okurkovitých hranatých bobulí - banánů. Jakmile se toto plodenství sklidí, mateřská rostlina hyne, z odenku však po chvíli vrůstá rostlina nová. Také vás může překvapit, že zakoupený hezký malý banán bude chutnat jako divný brambor. Pokud by se tento banán uvařil, bude chutnat téměř jako skutečný brambor. Jde o plody banánovníku rajského, kterému se říká " plantejns". Nevědomky tyto plody budete jíst ve formě hranolků společně s banány " potatos". Nejpočetnější technickou plodinou po rýži je kokos. Jeho význam je jak v turistickém ruchu, tak v potravinářském i jiném průmyslu. Kokosovník ořechoplodý ( Cocos nucifera ) je nejfotogeničtější strom tropů a neobejde se bez něj žádný propagační leták cestovních kanceláří.K bílému písku pláží se opravdu žádný jiný strom nehodí. Nesmí být však přímo u lehátek, protože dostat kokosem na kokos je o otřes mozku. Kromě ovoce strom poskytuje listy na střešní krytinu. Vlastní plod je tvořen několika slupkami, které se musí pomocí zvláštního pevného nože odstranit. Na vnitřní straně je pak usazený a ztuhlý " bílek", který se těží jako kopra a je základní surovinou pro výrobu tuků. Není jednoduché dostat se na jádro kokosu právě spadlého na zem.Protože však na cestách pralesem bývá kokos příjemným osvěžením, přišli jsme na jednoduchou metodu. Nikoli nožem, ale zaostřeným tvrdým klackem se snadno prorazí otvor na vrchní straně a pak stačí nalít tekutinu do pohárku. Pokud se pokusíme pít přímo z kokosu, většinou jsme polití sladkou tekutinou i na zádech a jsme vítaným zdrojem mlsání pro mouchy Ve výčtu některých místních technických plodin zmíním buráky. Burské oříšky ( Arachis hypogaea ) nebo-li podzemnice olejná se na ostrovech pěstuje a s úspěchem vyváží.Pěstuje se vedle, nebo společně s rýží. Na řadě míst jsme míjeli sklizeň této plodiny, samozřejmě ruční, a sušení buráků vesměs přímo na silnici.Zatím co v Thajsku a Malajsii jsou buráky v oblibě mokré, spíše nasládlé, tak v Indonésii jsou již buráky více podobné našim. Nicméně stejně zde burákový labužník znechuceně odhodí zakoupený pamlsek. Sušený burák není burák. Pro místní obyvatele je to významná složka potravy, ale není nad pražené arašídy. Každý musí obdivovat jednu místní specialitu. Durian cibetkový ( Durio zibethinus ) je vysoký statný strom, na němž visí ostnaté koulovité plody. Plody, vážící až 2 kg jsou v mládí zelené a voňavé. Zráním nabývají žluté barvy a ukrutného zápachu. Protože mne osobně příliš ochutnávka plodů nezajímala, spíš čuchem jsem na tržnicích hledal plody durianu. Nikde nic. Teprve pak mi jedna hospodyně vysvětlila, že na tržnicích jsou většinou nabízeny mladé nezralé a nesmrdící plody, protože již zralý durian se rychle kazí a pak jej nelze požívat. Méně se setkáváme v Indonésii se ságem. Ságo je drcená dřeň z kmene stromu Metroxylon sagu, nebo Cycas circinalis. Tato dřeň se vypírá, suší, tluče tak dlouho až se dá jíst. Pokrm ze sága vypadá jako kaše, ale chutná jako směs kaše s bahnem. Lépe chutná kvašená tekutina některých druhů palem, které se zde říká Arak. Je to kořalka nejhrubšího zrna, označení lavórovice je ještě příliš jemné. Tekutinu poskytuje například palma cukrová ( Arenga pinnata ). Z jednoho stromu během roku lze čerpat až 5hl sladší šťávy, ze které lze vyrobit až 0,5hl Araku. Uznejte, že kam se hrabe naše švestka. Ale chutí ? Je dobré Arak ochutnat, ale vzhledem k poměru etanolu a metanolu nedoporučuji vypít dvě láhve. Kromě šťávy se z této palmy těží také kvalitní dřevo. Cukrovník lékařský ( Sacharum officinarum ) je vysoká mohutná tráva, která v cukernatosti předčí naši cukrovku.Můžeme se o tom snadno přesvědčit, protože polí se třtinou je dostatek a v době sklizně, která je pravděpodobně neustále, se třtina nabízí i na tržnicích v podobě cukrového špalku. Kromě vyjmenovaných technických plodin narazíme na další a další. Narazíme na zvláštní obří hnědé jahody, které chutnají jako jahody,ale nejsou to jahody, pak obdobně na obří plody chutí připomínající angrešt a jiné kuriozity. Občas nalezneme i políčka s Cannabis sativa ( konopí seté ), nebo ve vyšších polohách políčka máku. Nevýrazné keře Theobroma cacao dávají jak vyplývá z názvu bobulky budoucí čokolády, stejně jako jiné keře Coffea arabice zase kávová zrna. Vyznavače horké kávy však musím zklamat. Kafe " Kopi" zde vaří vesměs bídně metodou bojleráčka. Tedy přelít teplou vyčichlou hmotu, někdy možná opakovaně používanou. Na skutečný závěr jsem ponechal plodinu v této zemi nejdůležitější. Oryza sativa ( rýže setá ) je základní potravinou pro 50% obyvatel naší planety a základní potravinou všech obyvatel tropů. Na Nusa tenggara jede produkce rýže nonstop. Zatím co na jižním pobřeží se všude zelenaly výhonky zrající rýže, na druhé straně ostrova bylo právě po sklizni. Je to dané odlišností srážek, směru monzumů. Rýže se pěstuje obvyklým způsobem, bez mechanizace. Jen v některých oblastech je nahrazen pár domestikovaných Gaurů (skotu) traktorem. Myslím ale, že skot je pro práci v těchto vodních polích lepší. Po sklizni se zbytek " slámy" spálí, pole překultivuje, zarovná a za měsíc se zelená. Rýže se zde suší všude, včetně silnic. V horských uličkách se člověk musí vyhýbat i rýži. Jednotvárné používání rýže vede v zemích Jihovýchodní Asie k nemoci z nedostatku vitamínu ( Beri - Beri ). Z rýže se také vyrábí místní víno Saké, které se podává v menších množství a teplé. Vyznavači dobrého vína by jej raději neměli ani chutnat. POR SU VISITA Na další stranu O stranu zpět

Kapitola 4
Šero pralesů a zeleň plantáží
Jako první upoutá každého návštěvníka ostrovů zeleň. Nesmírně bohaté rostlinstvo tropického deštěného pralesa se prolíná se zelení kulturních plodin. Rostlinstvo této části Indonésie je stejně jako samotná země velmi rozmanité. Nutno říci, že posledních několik desítek let se výrazně mění vlivem růstu populace,rozšiřování měst a obcí, odlesňování a vypalování pralesů, rozšiřování ploch k pěstování rýže, kokosů, kávy, banánů a jiných tropických plodin. Odhaduji, že více jak 50% půdy z každého ostrova je již vyňato z přírodního fondu a je zastavěno, nebo jsou zde pěstovány technické plodiny.
Daleko více tedy při naší návštěvě budeme pozorovat rostlinstvo z technických plodin: Mezi tradičními plody, které budeme mít každý den na talíři patří ananas ( Ananas comosus ), banány ( Musa sapientum,Musa paradisiaca ) a kokos ( Cocos nucifera ). Ananas má zde, stejně jako u nás pověst nejsladšího a nejlahodnějšího ovoce. Česky se tato rostlina nazývá Ananasovník chocholatý. Vyzrálý plod u technických plodin je již bezsemenný, plané plody se sice podobají ananasům, mají však tvrdší středový stonek, spoustu semen a jsou "nedobré". Na ostrovech v Indonésii se pěstuje téměř všude a rovněž se vydatně vyváží.
Komu chutná banán, jistě si přijde na své. K nám dovážený banán je prostě banán. Jen jeden, který je někdy lepší, někdy horší. Na ostrovech Nusa Tenggara však můžeme ochutnat desítky odrůd banánů, nebo si objednat stovky na různý způsob připravených. Například mohu doporučit tento recept: Za denního světla vezmi svazek banánů, ne příliš zralých usekni je a vlož do tašky. Ráno vstaň před 2 hodinou ranní, vezmi tašku a vydej se na sopku. Nahoře vlož banány do jedné z proláklin na vnitřní straně kráteru. Pak si dej v klidu čaj. Po 15 minutách vytáhni banány ( pozor nepopal se ) z pukliny a klidně požívej. Sám nejsem vyznavačem kultu banáno-jedů . Přesto mě takto upravený banán mimořádně chutnal. Pak jsem se jej pokusil doma připravit civilizovanějším způsobem - v troubě. Není to ono. Vlastně to není příliš dobré. Ale po výstupu na sopku a v tajemném syčení síry a páry a za dunění pod nohami to bylo nejlepší jídlo na světě.
Ještě jeden druh přípravy banánů vám Indonésané budou často nabízet. V každém hotelu i bungalovu je v ceně snídaně. ona to ani tak snídaně není , je to jakási pozornost podniku, ranní pozdravení. Téměř všude je pak v rámci tohoto ranního obřadu nabídnuta banánová palačinka. Většina turistů buď odmítá, nebo požaduje něco evropského. Tousty, smažená vajíčka. Dělají chybu. Palačinka s banány je výborná. Pokud ještě požádáte o sladké mléko ( podobné jako je u nás jen se vyrábí z cukrové třtiny a mléka jiného skotu ), tak není lepší vstup do dne.
Na tomto místě je vhodné znova připomenout. Kdo se nejede válet u moře a bude celý den chodit, potřebuje kalorie. Sladké palačinky s banánem, sladký čaj vám pak vydrží až do večera. Teď trochu přeháním. Tento úvod vám vydrží tak do poledne, kdy je na místě něco kořeněného a osoleného. Nejen vodu ztrácí tělo a tak potřebujeme i například střídmě kořeněný " chicken soup". Banánovník je jinak poměrně vysoký ( až 15 m) strom, kde kmen stromu se, jako u většiny tropických palem, skládá z vzájemně se objímajících pošev listů. Pod horním chocholem listů dozrávají hustá a těžká plodenství okurkovitých hranatých bobulí - banánů. Jakmile se toto plodenství sklidí, mateřská rostlina hyne, z odenku však po chvíli vrůstá rostlina nová.
Také vás může překvapit, že zakoupený hezký malý banán bude chutnat jako divný brambor. Pokud by se tento banán uvařil, bude chutnat téměř jako skutečný brambor. Jde o plody banánovníku rajského, kterému se říká " plantejns". Nevědomky tyto plody budete jíst ve formě hranolků společně s banány " potatos". Nejpočetnější technickou plodinou po rýži je kokos. Jeho význam je jak v turistickém ruchu, tak v potravinářském i jiném průmyslu. Kokosovník ořechoplodý ( Cocos nucifera ) je nejfotogeničtější strom tropů a neobejde se bez něj žádný propagační leták cestovních kanceláří.K bílému písku pláží se opravdu žádný jiný strom nehodí. Nesmí být však přímo u lehátek, protože dostat kokosem na kokos je o otřes mozku. Kromě ovoce strom poskytuje listy na střešní krytinu. Vlastní plod je tvořen několika slupkami, které se musí pomocí zvláštního pevného nože odstranit. Na vnitřní straně je pak usazený a ztuhlý " bílek", který se těží jako kopra a je základní surovinou pro výrobu tuků.
Není jednoduché dostat se na jádro kokosu právě spadlého na zem.Protože však na cestách pralesem bývá kokos příjemným osvěžením, přišli jsme na jednoduchou metodu. Nikoli nožem, ale zaostřeným tvrdým klackem se snadno prorazí otvor na vrchní straně a pak stačí nalít tekutinu do pohárku. Pokud se pokusíme pít přímo z kokosu, většinou jsme polití sladkou tekutinou i na zádech a jsme vítaným zdrojem mlsání pro mouchy Ve výčtu některých místních technických plodin zmíním buráky. Burské oříšky ( Arachis hypogaea ) nebo-li podzemnice olejná se na ostrovech pěstuje a s úspěchem vyváží.Pěstuje se vedle, nebo společně s rýží. Na řadě míst jsme míjeli sklizeň této plodiny, samozřejmě ruční, a sušení buráků vesměs přímo na silnici.Zatím co v Thajsku a Malajsii jsou buráky v oblibě mokré, spíše nasládlé, tak v Indonésii jsou již buráky více podobné našim. Nicméně stejně zde burákový labužník znechuceně odhodí zakoupený pamlsek. Sušený burák není burák. Pro místní obyvatele je to významná složka potravy, ale není nad pražené arašídy. Každý musí obdivovat jednu místní specialitu. Durian cibetkový ( Durio zibethinus ) je vysoký statný strom, na němž visí ostnaté koulovité plody. Plody, vážící až 2 kg jsou v mládí zelené a voňavé. Zráním nabývají žluté barvy a ukrutného zápachu. Protože mne osobně příliš ochutnávka plodů nezajímala, spíš čuchem jsem na tržnicích hledal plody durianu. Nikde nic. Teprve pak mi jedna hospodyně vysvětlila, že na tržnicích jsou většinou nabízeny mladé nezralé a nesmrdící plody, protože již zralý durian se rychle kazí a pak jej nelze požívat. Méně se setkáváme v Indonésii se ságem. Ságo je drcená dřeň z kmene stromu Metroxylon sagu, nebo Cycas circinalis. Tato dřeň se vypírá, suší, tluče tak dlouho až se dá jíst. Pokrm ze sága vypadá jako kaše, ale chutná jako směs kaše s bahnem. Lépe chutná kvašená tekutina některých druhů palem, které se zde říká Arak. Je to kořalka nejhrubšího zrna, označení lavórovice je ještě příliš jemné. Tekutinu poskytuje například palma cukrová ( Arenga pinnata ). Z jednoho stromu během roku lze čerpat až 5hl sladší šťávy, ze které lze vyrobit až 0,5hl Araku. Uznejte, že kam se hrabe naše švestka. Ale chutí ? Je dobré Arak ochutnat, ale vzhledem k poměru etanolu a metanolu nedoporučuji vypít dvě láhve. Kromě šťávy se z této palmy těží také kvalitní dřevo.
Cukrovník lékařský ( Sacharum officinarum ) je vysoká mohutná tráva, která v cukernatosti předčí naši cukrovku.Můžeme se o tom snadno přesvědčit, protože polí se třtinou je dostatek a v době sklizně, která je pravděpodobně neustále, se třtina nabízí i na tržnicích v podobě cukrového špalku.
Kromě vyjmenovaných technických plodin narazíme na další a další. Narazíme na zvláštní obří hnědé jahody, které chutnají jako jahody,ale nejsou to jahody, pak obdobně na obří plody chutí připomínající angrešt a jiné kuriozity. Občas nalezneme i políčka s Cannabis sativa ( konopí seté ), nebo ve vyšších polohách políčka máku. Nevýrazné keře Theobroma cacao dávají jak vyplývá z názvu bobulky budoucí čokolády, stejně jako jiné keře Coffea arabice zase kávová zrna. Vyznavače horké kávy však musím zklamat. Kafe " Kopi" zde vaří vesměs bídně metodou bojleráčka. Tedy přelít teplou vyčichlou hmotu, někdy možná opakovaně používanou.
Na skutečný závěr jsem ponechal plodinu v této zemi nejdůležitější. Oryza sativa ( rýže setá ) je základní potravinou pro 50% obyvatel naší planety a základní potravinou všech obyvatel tropů. Na Nusa tenggara jede produkce rýže nonstop. Zatím co na jižním pobřeží se všude zelenaly výhonky zrající rýže, na druhé straně ostrova bylo právě po sklizni. Je to dané odlišností srážek, směru monzumů.
Rýže se pěstuje obvyklým způsobem, bez mechanizace. Jen v některých oblastech je nahrazen pár domestikovaných Gaurů (skotu) traktorem. Myslím ale, že skot je pro práci v těchto vodních polích lepší. Po sklizni se zbytek " slámy" spálí, pole překultivuje, zarovná a za měsíc se zelená. Rýže se zde suší všude, včetně silnic. V horských uličkách se člověk musí vyhýbat i rýži.
Jednotvárné používání rýže vede v zemích Jihovýchodní Asie k nemoci z nedostatku vitamínu ( Beri - Beri ). Z rýže se také vyrábí místní víno Saké, které se podává v menších množství a teplé. Vyznavači dobrého vína by jej raději neměli ani chutnat.

POR SU VISITA

Na další stranu
O stranu zpět