Kapitola 3 Besakih Bez jakýchkoliv problémů jsme se dostali na Besakih. To asi vyžaduje vysvětlení viďte. Z několika málo míst na ostrovech Nusa Tenggrara nám několik dnů před koncem pobytu zůstal nenavštíven známý a turisticky nejnavštěvovanější chrám Besakih. Po cestě po jednotlivých ostrovech už naše postavy doznaly určité ztráty kilogramů a náš duch začal toužit po domovu. V této indispozici jsme přeci jen zapůjčeným autem vyrazili ke zmíněnému chrámu. Nejbližší cestička podle mapy nás zavedla do úzkých skalnatých serpentin a kolemjdoucí vesničané si trochu podivně ťukali na čelo. Asi po 5 km stoupání Vašek za volantem šlápl na brzdu a já jako obvykl zanechal otisk čela na předním skle. Před námi silnice končila a asi po 5 metrech před námi zase začínala. Jenže těch pět metrů tvořila propast asi 20metrů hluboká, vymletá vodou. Nic se neděje. Na takové chvilky jsme zvyklí, musíme se sice vracet, ale hodinka cesty navíc nikoho nezabije. Jedeme tedy vesele zpátky a zpíváme si písničky. Jedna z nejoblíbenějších písní, která vždy zaujala mimořádně i místní obyvatelé je dnes již zapomenutý song : "Bez chleba, nejde žít.." Kdo by tomu nevěřil, tak tato píseň mimořádně motivuje poslední síly v těle. Jedeme dál a ručička měřidla benzínu jde k nule. V následující vesnici se stavíme pro pohonné hmoty, ale prostá vesnická žena se řidiči nelíbila. V horách smlouvá každý pumpař. Cena, kterou nám žena nabízela za benzín byla na naše poměry nízká a na místní snesitelná. Ale zkrátka Vaškovi byla ženština podezřelá. Zatvrdil se, ucedil česky: "Máš smůlu potvoro, já na tvoje finty nenaletím". skočil za volant a rozjeli jsme se. Protože jsem tuto situaci již znal, jen jsem prohodil: "Co se ti nelíbilo?" "Měla na bradě bradavici." Odpověděl a zasmál se. Vím že to nebyla pravda, ale co se dá dělat. Jedeme dál, přestože v dohledu, ani na mapě není žádná vesnice. Ručička benzínu už unaveně spočinula na dně a při jízdě do kopce začal motor chrchlat. Na jednom kopci, na který jsme stěží dojeli Vašek zastavuje a praví: "Nedojedem. Nemáme benzín." Nesměle namítám: "Tak proč jsi ho nekoupil?" Na to přichází zcela logická výhrada: "Já?? Blázníš? Ty jsi nechtěl, že je drahej." Co říci. Vašek kouří, já v klidu sedím a nepřemýšlím. Není nad čím. Pak mě přeci jen něco napadne. "Hele Vašku, já myslím, že mi tam dojedeme. Bez jakýchkoli problémů." Vašek kouří a mumlá. "Tak slyšíš,"opakuji, "mi na ten Besakih dojedeme Bes akich koli problémů." Vašek kouří, mumlá, ale natáčí na mě hlavu. Najednou se začíná strašně řehtat. "Bez akýchkoli problémů, jasně" Smějeme se oba, jak jsme přišli lehce na spásu a jedeme. Následujících 30 km stále opakujeme Bez akýchkoli problémů, smějeme se. Auto nemá síly se bránit a tak přestože nemá ani špetku benzínu, poctivě jede bez jakýchkoli problémů. Po dvou hodinách s doplněným benzínem dojíždíme na Besakih. Jindy bychom se s vybírači vstupného dohadovali, smlouvali, dnes máme výbornou náladu a platíme i za vstupné. Besakih je skutečně mimořádný monument. Myslím si však, než popisovat tento hlavní Balijský chrám, bude lepší nechat promluvit fotografie. POR SU VISITA Na další stranu O stranu zpět