Voňavoučké obrázky

	Kapitola 2 Ostrov Bali- brána ráje Indonésie jsou především tisíce ostrovů a ostrůvků. Od obřích celků Jávy, Bornea, Sumatry až po malé,někdy i nepojmenované a ve statistice nefigurující skály porostlé palmami.Vzhledem k sopečným aktivitám v této oblasti se časem také některý ostrov objeví,jiný zase zmizí. Indonésie je také především zemí tropické přírody. Kromě Brazílie není stát s tak rozsáhlými pralesy. Rozhodně také dnes jsou pralesy v Indonésii zachovalejší než současné pralesy v Jižní Americe. Indonésie je také zemí s 200 milióny obyvatel, což ji řadí na 4 místo na zemi. Znamená to jak fakt rozmanitého vývoje, tak fakt spousty kulturních a náboženských zajímavostí. Neočekávejme od této země, kde žijí i domorodé kmeny, které neradi platí penězi, ale vesměs používají dnešní vymoženosti civilizace, že je zaostalá. Budete překvapeni. V zabydlených oblastech se budeme cítit stejně jako u nás ve městech a vsích. V neobydlených oblastech, rezervacích se naopak budeme cítit jako v nitru nenarušené překrásné přírody. Sopečné pohoří od ostrovů Nusa Tenggara pokračuje masívy Jávy, Sumatry, Malajského poloostrova dále přes Barmu, aby v Asámu navázaly na Himaláje.Toto pásmo se vytvářelo od Paleocénu, kdy Indie byla ještě ostrovem. Střídavé zdvihání a poklesy moří střídavě spojovalo tisíce ostrůvků Sund a tak komplikovalo vývoj v jednotlivých částech Jihovýchodní Asie Malé Sundy jsou skutečnou perlou Indonésie. Na několika málo ostrůvcích ležících blízko sebe najdeme téměř všechno, co můžeme očekávat jak běžný turista,tak přírodovědec,historik, horolezec, zkrátka kdokoli. Snad každý nalezne vhodnou oblast svého zájmu a navíc i příjemné klima i prostředí pro realizaci svých představ. Příroda se mění od klasického tropického deštného pralesa v oblastech nížin až po mlžný prales vysoko v horách. Od husté a bujné vegetace až po sporé trsy tráv a květin na čerstvých lánech lávy, nebo v okolí aktivních sopek. Moře zde nalezneme s širokými písečnými plážemi, nebo naopak s tmavým sopečným pískem, nebo i moře plné korálů. První ostrov za Jávou, Bali, odděluje Indický oceán od Balijského moře. Úžina oddělující Bali od Jávy je několikametrová, přesun z ostrovu je bez problémů. Východní část Bali začíná velkou rezervací ( Barat Bali national park ). Rezervace se táhne mezi silnicemi vedoucími u pláží po severní i jižní části ostrova. Je v ní několik hor ( G. Patas 1414, G. Merbuk 1386 ) vede do ní několik silniček k malým vesničkám, ale jinak je velmi uzavřená. Ve střední části ostrova jsou tři větší jezera ( Tamblingan, Buyan, Bratan ), což jsou bývalé krátery sopek. Oblast leží ve vyšší nadmořské výšce, a tak je zde zejména přes noc o poznání chladněji. Cesta k jezerům vede po solidní silnici dělící ostrov na dvě části. Z přístavního města Singaraja vede až do Denpasaru. V této horské oblasti je řada vodopádů. Nečekejme však nic velkého. Většinou se jedná o několik desítek metrů vysoký vodopád. Lze se v něm koupat, voda je čistá (nikoli pitná ). Pokračujeme-li na východ ostrova, mění se podstatně krajina. V okolí nejvyšší hory Bali ( G. Agung 3142 ) je spíše savana, která je mimo období dešťů suchá. Nedaleko nejvyšší hory je také nejznámější chrám Besakih. Východně nad G.Agungem je ještě jedno velké jezero, daleko malebnější, než jezero Bratan. Jezero batur se rovněž nachází v kráteru sopky. Tato sopka ( G. Batur 1717 ) je stále aktivní a v minulých desetiletí pravidelně soptila. V 60 letech došlo k větší explozi, která pohřbila nedalekou vesničku i s obyvateli. Ještě dnes jsou vidět zbytky lávou pohřbených domů. Na sopku je možné se vypravit s místními průvodci. Ráno kolem 2 hodiny se vyráží, aby v případě přívětivého počasí byla možnost na vrcholu spatřit východ slunce. Celá zbylá jihovýchodní část ostrova, včetně poloostrova Nusa Dua je dosti výrazně přelidněná. Je pravda, že je zde řada turistických atrakcí, nachází se zde i nejvýznamnější plážové centrum Kuta a Sanur, ale kromě individuálních jednorázových cest ( například do Bird parku, nebo na trh do Tabananu ) nelze doporučit větší prozkoumávání této oblasti Na ostrově dlouhodobě vedoucím mezi nejkrásnějšími místy naší planety jsme strávili 9 dnů. Ostrov Bali je vstupním branou ráje ostrovů Nusa Tenggara. Nejprve se domníváme, že je pro náš druh cestování jaksi příliš civilizovaný, nicméně jen pár kilometrů od turistického centra je velmi zachovalá příroda a desítky, ba stovky zajímavostí..Pro turisty zalehnutými do jemného písku na plážích střediska Kuta nebo Sanur se může na konec pobytu zdát tento ráj přeci jen příliš přelidněný, příliš přemotorizovaný, nudný, ale pro každého, kdo se vydá prozkoumat ostrov je nakonec zkrátka úžasný. Přeci jen se ale ze zásady pár dní aklimatizujeme v hotelu NATOUR Kuta. Občas je totiž výhodnější zakoupit letenku od cestovních kanceláří, kde mimo sezónu nabízejí skutečně lukrativní slevy, takže máme nejen lacinější letenku Praha- Denpasar, ale v ceně jsme sjednali zároveň prvé dny v jednom z luxusních hotelů. Je to příjemné zahodit na chvíli starosti a důkladně smýt prach dlouhé cesty, nechat organismus přehodit vnitřní biologické hodiny a řádně se rozkoukat. Druhý den jsme však jako na trní a sjednáváme vozidlo na zdejší pobyt. Nejsme začátečníci, zejména řidič Vašek si nenechá jen tak něco namluvit a vnutit. Po prozkoumání několika půjčoven nakonec půjčujeme za poměrně slušnou cenu čtyřsedadlového Nisana. Důležitou okolností při pronájmu je i náš později nepříliš dodržovaný slib vyměňovat měnu pouze v této půjčovně. Zcela nekompromisně nesouhlasíme s jakoukoli zálohou nebo placením pojistného, protože víme, že je mimo sezónu a jakýkoli obchod je pro majitele půjčovny výhodný. Jindy by to však tak lehce nešlo. Okamžitě se vydáváme na tak zvanou "próbu". Prostě objíždět trochu ostrovem a očuchávat kam asi jet. Jedeme směrem k Jávě až do města Soka a poté ještě Pekutan, ale přestože je zřejmé, že celá tato oblast je rozsáhlá rezervace, přeci jen dáváme při této obhlídce ostrova přednost střednímu horskému masívu. Jedeme přes celý ostrov až k městečku Mayong, kde odbočujeme k jezerům D.Buyan a D.Tambliggan. Při přejíždění horského pásma je silnička úzká tak akorát na naše vozítko a navíc stoupá skoro kolmo vzhůru. Podvědomě si držíme klobouky. Úplně nahoře je nepojmenovaný hezoučký vodopád u kterého strávíme v poklidu odpoledne. Se soumrakem se vydáváme dále k Bedugulu. Již je tma, soumrak padnul najednou kolem šesté večer. Míjíme několik odboček. Podrobná mapa, kterou máme, však nebudí příliš důvěru, zejména datem vydání l968.Tak se několikrát ptáme. Na Denpasar, na Kutu, později však pouze na moře. To se nám stává osudným a asi také to, že nemáme kompas. Silnička serpentinami míří desítky kilometrů stále z kopce, míjíme vesničky samozřejmě bez ukazatelů názvu a okolní příjemní vesničané nás s radostí ubezpečují: "Ano, správně jedete chlapci, správně." Konečně vidíme v dáli velmi osvětlené město. Jásáme. Je to Kuta? nebo Denpasar?Pohled na mapu by nás vyvedl z omylu, ale teď, kolem deváté večer věříme všemu. Přijíždíme do města, vidíme moře. Těšíme se na sprchu, jídlo, moře. Vašek jásá o něco více, protože cesta serpentinami ho očividně zmohla. Ale co to. Cedule města. Singaraja. Pohled do mapy a i hned snůška slov: "Vašku, ty ..." Jsme totiž přesně na druhé straně ostrova Bali, nějakých dvěstě kilometrů od našeho hotelu. Vzápětí také následuje útěk před pěstmi řidiče, což je naprosto přirozené. Navigátoři zklamali. Pár desítek minut se uklidňujeme. Říkám: "Přenocujeme, v klidu, není kam spěchat." Uvažujeme,ale po chvilce váhání Vašek rezolutně konstatuje: "Je mi dobře, jedeme zpátky." Říkám. "Zpátky přes dvě stě kilometrů? Přes hory? Jen přes mou mrtvolu." Záhy jsem ostatními naložen na přední sedadlo a vyrážíme zpět. Nikdo nebere na zřetel, že již noční jízda sem mi notně obarvila kadeře šedinami a představa dalších pěti hodin na sedadle smrti vedle bývalého profi -jezdce je neúnosná. Po půlhodince jízdy Vašek ještě staví u jakéhosi baru. Je tu však pouze voda a polévka. Polévku si dáme, ale všichni z ní máme hrůzu ještě dnes. Byla to vlastně masa povařených papriček s několika nespecifikovatelnými zvířaty. Utěšujeme se, že jako zoologové bychom tvory zařadili k ještěrkám. "Mají ještěrky hlodáky?" ptá se Vašek, ale jeho nemístnou připomínku nikdo nevnímá. Následuje cesta nahoru na místo, kde jsme nevhodně odbočili. Kupodivu toto místo i za tmy nalezneme a následně odbočujeme na správné pobřeží na druhé, naší straně ostrova Bali. Bohužel silnice dolů na tuto stranu je snad ještě horší. Občas je uprostřed silnice postavený sud. To kvůli tomu, že za sudem je díra jak hrom. Sud je snad vidět ve dne, ale v noci mě pravidelně budí bouchání vlastního čela o sklo. Vašek je však řidič zcela spolehlivý. Kolem půlnoci dorážíme do NATOUR hotelu a v pořádku. Je asi na místě ještě jednou říci. Vašek je bůh mezi řidiči. Zkuste si přiletět do tropů, tedy extrémní teploty i vlhkosti, zkuste si sednout do neznámého vozu. Pak se zařaďte do levého jízdního pruhu, zvykněte si, že všechno ve vozu je obráceně. A pak jeďte po neznámé silnici připomínající překážkovou dráhu, v noci několik stovek kilometrů, když vás ještě přitom koušou stovky komárů. Další den ráno se již vyráží z přelidněné Kuty. Jedeme stejnou cestou k jezeru D.Bratan. Malebné jezírko v horách láká zejména o něco mírnější teplotou. Je tu kolem dvaceti stupňů. V noci zažíváme také první entomologické úspěchy, protože nejen na světlo roztaženého prostěradla, ale také mezi lampami hotelu lítá spousta broučků a motýlů, zejména dosti obřích tesaříků Batocer, ze kterých máme samozřejmě velkou radost. U jezera strávíme několik dní, vystupujeme na G.Gatur, prohlížíme rezervaci u G.Pohen, dokonce chytáme zvláštní malé netopýrky v jeskyních kolem jezera. Jezero je vlastně kráterem bývalé sopky a jeho voda má také specifickou chuť a vůni. Dál hodláme poznávat druhé poběží ostrova a tak sjíždíme serpentinami k moři u Singaraji. Na více místech jsou malé i větší vodopády a u každých je dobré zastavit. Krásná čistá a chladná voda je pro evropana v tropech to nejlepší. Na druhé straně ostrova zjišťujeme, že na jižním pobřeží je jaro, tak na severní části ostrova je podzim, po sklizni plodin a všude značně vyschlá půda a sucho. Bohužel také zjišťujeme, že v době našeho pobytu je vlhko pouze v horských oblastech, a tak další cesta po Bali byla ze zoologického hlediska téměř bezcenná. Od Singaraji pokračuje naše vozítko směrem na východ po severní straně pobřeží ostrova. Zůstáváme poblíž městečka Tejakula. U moře je přímo středisko potápěčů. Nedaleko od břehů jsou totiž potopené vraky. Některé stěžně je dokonce vidět od břehu. S pouhým šnorchlem si na stěžně můžeme sáhnout a potopené vraky shlédnout. Někde se však ztratil podvodní fotoaparát, a tak jen smutně pozorujeme profíky sekající snímek za snímkem. Dále pokračujeme až ke Kubu, kde zřizujeme tábor pro výstup na G.Agung. Tato nejvyšší hora Bali se svými 3142 metry není těžkou na výstup. Přeci jen však výstup začíná něco mále metrů nad mořem a pro další příznivce jedna rada. Nespěchat a připravit se na celodenní namáhavý výstup. Vystupujeme naprosto ledabyle, bez přípravy a jak později zjišťujeme i bez zabezpečení. Tedy bez jídla a vody. Jsme však drsní chlapi. Později tento termín nahrazujeme nepříliš lichotivě názvem jistých domácích zvířat. Výstup je táhlý, občas proložený téměř horolezeckým úsekem. Naštěstí se po pěti hodinách výstupu z vrcholu ozve hurónské hurá a jsme nahoře. Další hurá se ozve ve chvíli, když na vrcholu nalezneme pytlík bonbonů. Bez nich by byl návrat možná obtížnější. Hlavně chybí voda, a přestože je na vrcholu méně teplo, o to více nás vysušuje ostrý vítr. Po návratu nás na odpočívadle vítá jakási skupina mnichů, která po spatření naší vyčerpanosti okamžitě poskytne první pomoc ve formě několika láhví Pepsi. POR SU VISITA Na další stranu O stranu zpět

Kapitola 2
Ostrov Bali- brána ráje
Indonésie jsou především tisíce ostrovů a ostrůvků. Od obřích celků Jávy, Bornea, Sumatry až po malé,někdy i nepojmenované a ve statistice nefigurující skály porostlé palmami.Vzhledem k sopečným aktivitám v této oblasti se časem také některý ostrov objeví,jiný zase zmizí. Indonésie je také především zemí tropické přírody. Kromě Brazílie není stát s tak rozsáhlými pralesy. Rozhodně také dnes jsou pralesy v Indonésii zachovalejší než současné pralesy v Jižní Americe. Indonésie je také zemí s 200 milióny obyvatel, což ji řadí na 4 místo na zemi. Znamená to jak fakt rozmanitého vývoje, tak fakt spousty kulturních a náboženských zajímavostí. Neočekávejme od této země, kde žijí i domorodé kmeny, které neradi platí penězi, ale vesměs používají dnešní vymoženosti civilizace, že je zaostalá. Budete překvapeni. V zabydlených oblastech se budeme cítit stejně jako u nás ve městech a vsích. V neobydlených oblastech, rezervacích se naopak budeme cítit jako v nitru nenarušené překrásné přírody. Sopečné pohoří od ostrovů Nusa Tenggara pokračuje masívy Jávy, Sumatry, Malajského poloostrova dále přes Barmu, aby v Asámu navázaly na Himaláje.Toto pásmo se vytvářelo od Paleocénu, kdy Indie byla ještě ostrovem. Střídavé zdvihání a poklesy moří střídavě spojovalo tisíce ostrůvků Sund a tak komplikovalo vývoj v jednotlivých částech Jihovýchodní Asie
Malé Sundy jsou skutečnou perlou Indonésie. Na několika málo ostrůvcích ležících blízko sebe najdeme téměř všechno, co můžeme očekávat jak běžný turista,tak přírodovědec,historik, horolezec, zkrátka kdokoli. Snad každý nalezne vhodnou oblast svého zájmu a navíc i příjemné klima i prostředí pro realizaci svých představ. Příroda se mění od klasického tropického deštného pralesa v oblastech nížin až po mlžný prales vysoko v horách. Od husté a bujné vegetace až po sporé trsy tráv a květin na čerstvých lánech lávy, nebo v okolí aktivních sopek. Moře zde nalezneme s širokými písečnými plážemi, nebo naopak s tmavým sopečným pískem, nebo i moře plné korálů. První ostrov za Jávou, Bali, odděluje Indický oceán od Balijského moře. Úžina oddělující Bali od Jávy je několikametrová, přesun z ostrovu je bez problémů. Východní část Bali začíná velkou rezervací ( Barat Bali national park ). Rezervace se táhne mezi silnicemi vedoucími u pláží po severní i jižní části ostrova. Je v ní několik hor ( G. Patas 1414, G. Merbuk 1386 ) vede do ní několik silniček k malým vesničkám, ale jinak je velmi uzavřená. Ve střední části ostrova jsou tři větší jezera ( Tamblingan, Buyan, Bratan ), což jsou bývalé krátery sopek. Oblast leží ve vyšší nadmořské výšce, a tak je zde zejména přes noc o poznání chladněji. Cesta k jezerům vede po solidní silnici dělící ostrov na dvě části. Z přístavního města Singaraja vede až do Denpasaru. V této horské oblasti je řada vodopádů. Nečekejme však nic velkého. Většinou se jedná o několik desítek metrů vysoký vodopád. Lze se v něm koupat, voda je čistá (nikoli pitná ). Pokračujeme-li na východ ostrova, mění se podstatně krajina. V okolí nejvyšší hory Bali ( G. Agung 3142 ) je spíše savana, která je mimo období dešťů suchá. Nedaleko nejvyšší hory je také nejznámější chrám Besakih. Východně nad G.Agungem je ještě jedno velké jezero, daleko malebnější, než jezero Bratan. Jezero batur se rovněž nachází v kráteru sopky. Tato sopka ( G. Batur 1717 ) je stále aktivní a v minulých desetiletí pravidelně soptila. V 60 letech došlo k větší explozi, která pohřbila nedalekou vesničku i s obyvateli.
Ještě dnes jsou vidět zbytky lávou pohřbených domů. Na sopku je možné se vypravit s místními průvodci. Ráno kolem 2 hodiny se vyráží, aby v případě přívětivého počasí byla možnost na vrcholu spatřit východ slunce. Celá zbylá jihovýchodní část ostrova, včetně poloostrova Nusa Dua je dosti výrazně přelidněná. Je pravda, že je zde řada turistických atrakcí, nachází se zde i nejvýznamnější plážové centrum Kuta a Sanur, ale kromě individuálních jednorázových cest ( například do Bird parku, nebo na trh do Tabananu ) nelze doporučit větší prozkoumávání této oblasti Na ostrově dlouhodobě vedoucím mezi nejkrásnějšími místy naší planety jsme strávili 9 dnů. Ostrov Bali je vstupním branou ráje ostrovů Nusa Tenggara. Nejprve se domníváme, že je pro náš druh cestování jaksi příliš civilizovaný, nicméně jen pár kilometrů od turistického centra je velmi zachovalá příroda a desítky, ba stovky zajímavostí..Pro turisty zalehnutými do jemného písku na plážích střediska Kuta nebo Sanur se může na konec pobytu zdát tento ráj přeci jen příliš přelidněný, příliš přemotorizovaný, nudný, ale pro každého, kdo se vydá prozkoumat ostrov je nakonec zkrátka úžasný. Přeci jen se ale ze zásady pár dní aklimatizujeme v hotelu NATOUR Kuta. Občas je totiž výhodnější zakoupit letenku od cestovních kanceláří, kde mimo sezónu nabízejí skutečně lukrativní slevy, takže máme nejen lacinější letenku Praha- Denpasar, ale v ceně jsme sjednali zároveň prvé dny v jednom z luxusních hotelů. Je to příjemné zahodit na chvíli starosti a důkladně smýt prach dlouhé cesty, nechat organismus přehodit vnitřní biologické hodiny a řádně se rozkoukat. Druhý den jsme však jako na trní a sjednáváme vozidlo na zdejší pobyt. Nejsme začátečníci, zejména řidič Vašek si nenechá jen tak něco namluvit a vnutit. Po prozkoumání několika půjčoven nakonec půjčujeme za poměrně slušnou cenu čtyřsedadlového Nisana. Důležitou okolností při pronájmu je i náš později nepříliš dodržovaný slib vyměňovat měnu pouze v této půjčovně. Zcela nekompromisně nesouhlasíme s jakoukoli zálohou nebo placením pojistného, protože víme, že je mimo sezónu a jakýkoli obchod je pro majitele půjčovny výhodný. Jindy by to však tak lehce nešlo. Okamžitě se vydáváme na tak zvanou "próbu". Prostě objíždět trochu ostrovem a očuchávat kam asi jet. Jedeme směrem k Jávě až do města Soka a poté ještě Pekutan, ale přestože je zřejmé, že celá tato oblast je rozsáhlá rezervace, přeci jen dáváme při této obhlídce ostrova přednost střednímu horskému masívu. Jedeme přes celý ostrov až k městečku Mayong, kde odbočujeme k jezerům D.Buyan a D.Tambliggan. Při přejíždění horského pásma je silnička úzká tak akorát na naše vozítko a navíc stoupá skoro kolmo vzhůru. Podvědomě si držíme klobouky. Úplně nahoře je nepojmenovaný hezoučký vodopád u kterého strávíme v poklidu odpoledne. Se soumrakem se vydáváme dále k Bedugulu. Již je tma, soumrak padnul najednou kolem šesté večer. Míjíme několik odboček. Podrobná mapa, kterou máme, však nebudí příliš důvěru, zejména datem vydání l968.Tak se několikrát ptáme. Na Denpasar, na Kutu, později však pouze na moře. To se nám stává osudným a asi také to, že nemáme kompas. Silnička serpentinami míří desítky kilometrů stále z kopce, míjíme vesničky samozřejmě bez ukazatelů názvu a okolní příjemní vesničané nás s radostí ubezpečují:
"Ano, správně jedete chlapci, správně."
Konečně vidíme v dáli velmi osvětlené město. Jásáme. Je to Kuta? nebo Denpasar?Pohled na mapu by nás vyvedl z omylu, ale teď, kolem deváté večer věříme všemu. Přijíždíme do města, vidíme moře. Těšíme se na sprchu, jídlo, moře. Vašek jásá o něco více, protože cesta serpentinami ho očividně zmohla.
Ale co to. Cedule města. Singaraja. Pohled do mapy a i hned snůška slov:
"Vašku, ty ..." Jsme totiž přesně na druhé straně ostrova Bali, nějakých dvěstě kilometrů od našeho hotelu. Vzápětí také následuje útěk před pěstmi řidiče, což je naprosto přirozené. Navigátoři zklamali. Pár desítek minut se uklidňujeme.
Říkám: "Přenocujeme, v klidu, není kam spěchat." Uvažujeme,ale po chvilce váhání Vašek rezolutně konstatuje: "Je mi dobře, jedeme zpátky." Říkám.
"Zpátky přes dvě stě kilometrů? Přes hory? Jen přes mou mrtvolu." Záhy jsem ostatními naložen na přední sedadlo a vyrážíme zpět. Nikdo nebere na zřetel, že již noční jízda sem mi notně obarvila kadeře šedinami a představa dalších pěti hodin na sedadle smrti vedle bývalého profi -jezdce je neúnosná. Po půlhodince jízdy Vašek ještě staví u jakéhosi baru. Je tu však pouze voda a polévka. Polévku si dáme, ale všichni z ní máme hrůzu ještě dnes. Byla to vlastně masa povařených papriček s několika nespecifikovatelnými zvířaty. Utěšujeme se, že jako zoologové bychom tvory zařadili k ještěrkám.
"Mají ještěrky hlodáky?" ptá se Vašek, ale jeho nemístnou připomínku nikdo nevnímá.
Následuje cesta nahoru na místo, kde jsme nevhodně odbočili. Kupodivu toto místo i za tmy nalezneme a následně odbočujeme na správné pobřeží na druhé, naší straně ostrova Bali. Bohužel silnice dolů na tuto stranu je snad ještě horší. Občas je uprostřed silnice postavený sud. To kvůli tomu, že za sudem je díra jak hrom. Sud je snad vidět ve dne, ale v noci mě pravidelně budí bouchání vlastního čela o sklo. Vašek je však řidič zcela spolehlivý. Kolem půlnoci dorážíme do NATOUR hotelu a v pořádku. Je asi na místě ještě jednou říci. Vašek je bůh mezi řidiči. Zkuste si přiletět do tropů, tedy extrémní teploty i vlhkosti, zkuste si sednout do neznámého vozu. Pak se zařaďte do levého jízdního pruhu, zvykněte si, že všechno ve vozu je obráceně. A pak jeďte po neznámé silnici připomínající překážkovou dráhu, v noci několik stovek kilometrů, když vás ještě přitom koušou stovky komárů.
Další den ráno se již vyráží z přelidněné Kuty. Jedeme stejnou cestou k jezeru D.Bratan. Malebné jezírko v horách láká zejména o něco mírnější teplotou. Je tu kolem dvaceti stupňů. V noci zažíváme také první entomologické úspěchy, protože nejen na světlo roztaženého prostěradla, ale také mezi lampami hotelu lítá spousta broučků a motýlů, zejména dosti obřích tesaříků Batocer, ze kterých máme samozřejmě velkou radost. U jezera strávíme několik dní, vystupujeme na G.Gatur, prohlížíme rezervaci u G.Pohen, dokonce chytáme zvláštní malé netopýrky v jeskyních kolem jezera. Jezero je vlastně kráterem bývalé sopky a jeho voda má také specifickou chuť a vůni. Dál hodláme poznávat druhé poběží ostrova a tak sjíždíme serpentinami k moři u Singaraji. Na více místech jsou malé i větší vodopády a u každých je dobré zastavit. Krásná čistá a chladná voda je pro evropana v tropech to nejlepší. Na druhé straně ostrova zjišťujeme, že na jižním pobřeží je jaro, tak na severní části ostrova je podzim, po sklizni plodin a všude značně vyschlá půda a sucho.
Bohužel také zjišťujeme, že v době našeho pobytu je vlhko pouze v horských oblastech, a tak další cesta po Bali byla ze zoologického hlediska téměř bezcenná. Od Singaraji pokračuje naše vozítko směrem na východ po severní straně pobřeží ostrova. Zůstáváme poblíž městečka Tejakula. U moře je přímo středisko potápěčů. Nedaleko od břehů jsou totiž potopené vraky. Některé stěžně je dokonce vidět od břehu. S pouhým šnorchlem si na stěžně můžeme sáhnout a potopené vraky shlédnout. Někde se však ztratil podvodní fotoaparát, a tak jen smutně pozorujeme profíky sekající snímek za snímkem. Dále pokračujeme až ke Kubu, kde zřizujeme tábor pro výstup na G.Agung. Tato nejvyšší hora Bali se svými 3142 metry není těžkou na výstup. Přeci jen však výstup začíná něco mále metrů nad mořem a pro další příznivce jedna rada. Nespěchat a připravit se na celodenní namáhavý výstup.
Vystupujeme naprosto ledabyle, bez přípravy a jak později zjišťujeme i bez zabezpečení. Tedy bez jídla a vody. Jsme však drsní chlapi. Později tento termín nahrazujeme nepříliš lichotivě názvem jistých domácích zvířat. Výstup je táhlý, občas proložený téměř horolezeckým úsekem. Naštěstí se po pěti hodinách výstupu z vrcholu ozve hurónské hurá a jsme nahoře. Další hurá se ozve ve chvíli, když na vrcholu nalezneme pytlík bonbonů. Bez nich by byl návrat možná obtížnější. Hlavně chybí voda, a přestože je na vrcholu méně teplo, o to více nás vysušuje ostrý vítr. Po návratu nás na odpočívadle vítá jakási skupina mnichů, která po spatření naší vyčerpanosti okamžitě poskytne první pomoc ve formě několika láhví Pepsi.

POR SU VISITA

Na další stranu
O stranu zpět