Voňavoučké obrázky

	Kapitola 11 Říše broučích obrů Nou Betles mister? Uvidíme! Touto anglicko-českou větou mne častoval ve vesnici Senaru (Lombok) můj ubytovatel, místní průvodce Asha Mur. Věděl o mne, že se pídím zejména po hmyzu, zajímavých sscénériích a také věděl, že vzhledem k počasí (téměř vytrvalému dešti) se příliš nedaří. Ale ve své snaze co nejvíce vyhovět se mnohokrát denně dotazoval, jestli jsem viděl brouka a protože sám věděl, že asi ne, odpověděl s upřímným přáním "Uvidíme". Musím říci, že tento vztah a tato upřímnost jdoucí až kamsi za dosah našeho chápání mne potěšilo více, než tisíce motýlů, brouků a jiných zvířat kolem. Asha nejen že se poptával, ale také se mnou chtěl neustále někam chodit, půjčovat si síťku, přinášet mi s radostným výrazem úlovky a smutně pozorovat, jak většinou silně zapáchající ploštice vyhazuji živé a zdravé zpět do trávy. Většina nabízených krásných míst k focení pak ve skutečnosti byla deštěm našedlé a mdlé mýtiny pralesa kolem vesnice. Jediným úlovkem bylo několik podkorních broučků a potemníků ukrytých pod kmeny spadlých stromů, nebo přímo pod kůrou. Nusa Tenggara je však zemí broučích obrů. Jen ve třech oblastech světa žijí skuteční velikáni z říše hmyzu. K romě Jižní Ameriky a Afriky kolem rovníku je to právě celá jihovýchodní Asie. Pravda druhově bohatší jsou větší ostrovní celky jako Sumatra, Borneo, či Jáva. Nicméně i na navštívených ostrovech velikosti našeho kraje se nachází jedni z největších hmyzích velikánů. Velcí jsou zástupci čeledí Buprestidae (krasci) Cerambycidae (tesaříci), Carabidae (střevlíci) Curculionidae (nosatci), nejúctyhodnějším dojmem však působí zástupci početné čeledi Scarabaeidae (vrubouni). Na prvém místě je zcela bez sporů rod Chalcosoma. Chalcosoma atlas je velký, černě lesklý nosorožík soupeří s africkými goliáši (Goliathus), nebo velkými americkými brouky rody Dynastes. Dosahuje velikosti až 13 cm. Je však tak mohutný, že svou hmotností přesahuje i některé delší tesaříky Jižní Ameriky. Pohled na 3 dlouhé šavlovitě zahnuté výrůstky na hlavě a štítu a mohutné dofialova lesklé tělo velikána je tak výrazný, že je někde uctíván. V sousední zemi, Malajsii je dokonce znakem Národního muzea. Větší druh rodu, Chalcosoma atlas žije na Sumatře, Borneu, Celebesu. Na Jávě a některých ostrovech Nusa Tenggara žije jiný druh, Chalcosoma cacasus a to v různých aberacích. Stejně jako většina velkých brouků ve tropech je i Chalcosoma nočním druhem. V některých oblastech je poměrně hojná, dokonce přilétá do restaurací na světlo. Na Nusa Tenggara se však o hojnosti hovořit nedá. Vyskytuje se na Bali, Lomboku a Sumbawě, ale jen sporadicky. Potvrdil to kromě našich nálezů i expert z firmy "Insekt-export", sídlící v Denpasaru, který v oblasti Malých Sund sbírá už deset let a spíše tyto brouky dováží z okolních ostrovů Jávy a Bornea. Navíc má většinou každý ostrov svou vlastní aberaci tohoto druhu a je možné, že budou ještě nalezeny další druhy, nebo subspecie obrovského brouka. Kromě Chalcosom je na každém ostrovu velké množství dalších vrubounů. I když již nesahají velikostí na Chalcosomu, nejsou o nic zajímavější. Menší, ale rovněž zajímavý je Xylotrupes gideon, Xylotrupes florensis z ostrova Flores, kteří mají jen jeden roh na hlavě a jeden na štítu. Z velmi početné skupiny rodu Oryctes, zastoupené i v naší zemi žije na ostrově Timor Oryctes heros, na dalších ostrovech pak Oryctes gnu, Oryctes rhinoceros. Početná skupina vrubounů žije v exkrementech zvířat. Zde asi práce odborníků na koprofágy teprve začne, protože na všech ostrovech je mnoho domácího skotu, koní, psů a jiných zvířat, tudíž mnoho trusu a mnoho hmyzu. Kromě nevábné skupiny koprofágů se na večer hojně slétají na světlo desítky druhů chroustů, od poměrně velkých 6centimetrových, téměř bílých, až po maličké několikamilimetrové černé Rovněž lze na ostrovech nalézt zlatohlávky, ale kupodivu oproti africké bohatosti na druhy i velikost zlatohlávků je v celé jihovýchodní Asii těchto brouků méně. Ostrovní oblast Sund vyniká bohatostí další skupiny brouků, roháči (Lucanidae). Tento brouk z naší země dobře známý vyniká odlišností samečků od samic (polymorfismus). Tato rozdílnost je snad nejvýraznější u rodu Odontolabis, jehož kolem 50 známých druhů je ozdobou každého sběratele. Kromě tohoto rodu na Nusa Tenggara žijí hojněji zástupci rodu Hexatrius, Dorcus, či Eurytrachelus. Z druhů jihovýchodní Asie je možné uvést druhy Odontolabis sommeri, Odontolabis gazella,Odontolabis ludekingi, z rodu Neolucanus druh Neolucanus laticollis, z rodu Eurytrachelus druh Eurytrachelus titanus, nebo příbuzný Eurytrachelus byucephalus. Opustíme čeleď Scarabaeidae, je na řadě zmínit tesaříky (Cerambycidae). Tito dlouhovousí parádníci jsou chloubou mnoha muzeí, či sbírek. Jedním z velkých a díky délce tykadel a celkové eleganci těla i nejvyhledávanějších tesaříků je Batocera. Tento obr, který je nejvíce zastoupen na Nové Guinei se sporadicky vyskytuje v centrálních oblastech ostrovů v nadmořské výšce alespoň nad 500metrů. Možná se objeví i u moře, ale to jsou spíše vylíhlí jedinci z přivezeného dřeva. Larvy Batocer jsou velké, žlutobílé knedlíky. ěkteří domorodci rádi obětují několik hodin se sekyrou, aby vysekali jednu dvě larvy. Opražená larva chutná jako vaječný řízek, ale pro Evropana nic moc. To už je lepší osmažený drobný hmyz, například kobylky. Tam možná rozdíl mezi hranolkem nerozeznáte. Kromě velkých Batocer jsou ostrovy plné jiných druhů tesaříků. Díky rozmanitosti flory, která se mění po metrech při stoupání na jednotlivé sopky, se mění i druhy tesaříků specializujících se na právě na konkrétní dřeviny. Na třetím místě jsou skutečné perly Indonésie, krasci. Stejně jako u nás se o krascích hovoří jako o "Pohádce máje", tak v Indonésii je těchto krásných kovově lesklých a různě zbarvených brouků požehnaně. Jsou zde i největší druhy krasců, jako Megalosoma bicolor, dosahující až 70mm, který žije na velkém území od Lomboku až po Thajsko. Dalším velkým druhem je Catoxantha opulenta, dorůstající 55mm. Nejkrásnější krasci však nejsou vždy jen ti největší. Překrásný krasec je Chrysochroa fulminans.není však snadné krasce ulovit. Zatímco naši krasci většinou sedají na květiny nebo na kůru stromů v dostupné výši, tak v tropech krasci sedají v několikametrové výši a velice dobře odhadují délku naší síťky. Pod horou G.Batukau na Bali jsme podél menší říčky narazili na strom, kde se zrovna rojili krasci rodu Chrysochroa. Krásně zelení, do modra opalizující brouci přeletovali z jednoho stromu na druhý, tak ve výši dvou metrů. Zkoušeli jsme kratší síťkou nějakého chytit, ale vždy byl krasec o chlup rychlejší a o chlup výš. Vrátili jsme se bez úspěchu a další den se na místo vrátili s teleskopickou síťkou. Krasců bylo ještě více, celý strom se hemžil. V okamžiku, kdy náš 5metrový nástavec začal pátrat kolem stromu, krasci se urychleně přesunuli o metr výše. Jen náhodou jsme nakonec přeci jen jednoho příslušníka rodu Chrysochroa chytili. U lovu brouků jde vždy tak trochu o štěstí. U krasců stačí najít vhodné, výškou dostupné stromy a vystihnout dobu jejich rojení. Pak není problémem vidět i odchytit více druhů. Kromě velkých druhů žije v zemi další desítky menších druhů rodů Agrilus. Tyto krasce spíše nalezneme na suších biotopech, například v oblasti savan na Floresu, nebo Sumbawě. Abychom s naším výčtem Coleopter nepozapomněli na význačné ukázky místní fauny, tak musíme vybrat několik zástupců jiných čeledí. Místní obyvatelé nevidí příliš rádi oválné, sametově červeně, či hnědě zbarvené brouky čeledi Curculionidae (nosatci), kteří jsou významnými škůdci kokosových palem. Jejich larvy žijí totiž ve dřevě vzrostlých stromů. Larvy, či kukly pak můžeme pohodlně nalézt, vyhrabat z padlých, ztrouchnivělých kmenů, nebo pod padlým kmenem. Jeden z největších, Protocerius purpuratus dosahuje až 7 cm a není jen škůdcem, ale i ozdobou tropů. Nosatcům podobní brouci jsou z čeledi Brenthidae. Jsou daleko více protáhlí. Je to dáno způsobem jejich života. Někteří z nich žijí pod kůrou ve společnosti mravenců a tenké, byť dlouhé tělo je potřebné. Kapitolu o broucích uzavřeme dravci mezi brouky. Nejzajímavějším dravých broukem Jihovýchodní Asie je bezesporu příslušník rodu Mormolyce. Brouk je poměrně velký, až 11cm a vypadá jako housle. Je však plošší. To však by nebylo ještě tak zajímavé, protože u hmyzí říše jsou tvary více než bizardní. Mormolyce ještě, kromě jiného totiž vlastní velice účinný sekret, který vystřeluje koncem zadečku s vysokou přesností na případného útočníka. Většinou na něj narazíte spíše náhodou, nebo při usilovné entomologické praxi, kdy odvalujete padlé kmeny, nebo rozhrabujete trou stromů. Pokud se Mormolyci podaří zasáhnout vaše oči, můžete podle obsahu dávky i přijít o zrak. O bolestivosti ani nemluvě. POR SU VISITA Na další stranu O stranu zpět

Kapitola 11
Říše broučích obrů
Nou Betles mister?
Uvidíme!
Touto anglicko-českou větou mne častoval ve vesnici Senaru (Lombok) můj ubytovatel, místní průvodce Asha Mur. Věděl o mne, že se pídím zejména po hmyzu, zajímavých sscénériích a také věděl, že vzhledem k počasí (téměř vytrvalému dešti) se příliš nedaří.
Ale ve své snaze co nejvíce vyhovět se mnohokrát denně dotazoval, jestli jsem viděl brouka a protože sám věděl, že asi ne, odpověděl s upřímným přáním "Uvidíme". Musím říci, že tento vztah a tato upřímnost jdoucí až kamsi za dosah našeho chápání mne potěšilo více, než tisíce motýlů, brouků a jiných zvířat kolem.
Asha nejen že se poptával, ale také se mnou chtěl neustále někam chodit, půjčovat si síťku, přinášet mi s radostným výrazem úlovky a smutně pozorovat, jak většinou silně zapáchající ploštice vyhazuji živé a zdravé zpět do trávy.
Většina nabízených krásných míst k focení pak ve skutečnosti byla deštěm našedlé a mdlé mýtiny pralesa kolem vesnice. Jediným úlovkem bylo několik podkorních broučků a potemníků ukrytých pod kmeny spadlých stromů, nebo přímo pod kůrou.
Nusa Tenggara je však zemí broučích obrů.
Jen ve třech oblastech světa žijí skuteční velikáni z říše hmyzu. K
romě Jižní Ameriky a Afriky kolem rovníku je to právě celá jihovýchodní Asie. Pravda druhově bohatší jsou větší ostrovní celky jako Sumatra, Borneo, či Jáva. Nicméně i na navštívených ostrovech velikosti našeho kraje se nachází jedni z největších hmyzích velikánů. Velcí jsou zástupci čeledí Buprestidae (krasci) Cerambycidae (tesaříci), Carabidae (střevlíci) Curculionidae (nosatci), nejúctyhodnějším dojmem však působí zástupci početné čeledi Scarabaeidae (vrubouni). Na prvém místě je zcela bez sporů rod Chalcosoma. Chalcosoma atlas je velký, černě lesklý nosorožík soupeří s africkými goliáši (Goliathus), nebo velkými americkými brouky rody Dynastes. Dosahuje velikosti až 13 cm. Je však tak mohutný, že svou hmotností přesahuje i některé delší tesaříky Jižní Ameriky.
Pohled na 3 dlouhé šavlovitě zahnuté výrůstky na hlavě a štítu a mohutné dofialova lesklé tělo velikána je tak výrazný, že je někde uctíván. V sousední zemi, Malajsii je dokonce znakem Národního muzea. Větší druh rodu, Chalcosoma atlas žije na Sumatře, Borneu, Celebesu. Na Jávě a některých ostrovech Nusa Tenggara žije jiný druh, Chalcosoma cacasus a to v různých aberacích. Stejně jako většina velkých brouků ve tropech je i Chalcosoma nočním druhem.
V některých oblastech je poměrně hojná, dokonce přilétá do restaurací na světlo. Na Nusa Tenggara se však o hojnosti hovořit nedá. Vyskytuje se na Bali, Lomboku a Sumbawě, ale jen sporadicky. Potvrdil to kromě našich nálezů i expert z firmy "Insekt-export", sídlící v Denpasaru, který v oblasti Malých Sund sbírá už deset let a spíše tyto brouky dováží z okolních ostrovů Jávy a Bornea. Navíc má většinou každý ostrov svou vlastní aberaci tohoto druhu a je možné, že budou ještě nalezeny další druhy, nebo subspecie obrovského brouka. Kromě Chalcosom je na každém ostrovu velké množství dalších vrubounů. I když již nesahají velikostí na Chalcosomu, nejsou o nic zajímavější. Menší, ale rovněž zajímavý je Xylotrupes gideon, Xylotrupes florensis z ostrova Flores, kteří mají jen jeden roh na hlavě a jeden na štítu. Z velmi početné skupiny rodu Oryctes, zastoupené i v naší zemi žije na ostrově Timor Oryctes heros, na dalších ostrovech pak Oryctes gnu, Oryctes rhinoceros. Početná skupina vrubounů žije v exkrementech zvířat. Zde asi práce odborníků na koprofágy teprve začne, protože na všech ostrovech je mnoho domácího skotu, koní, psů a jiných zvířat, tudíž mnoho trusu a mnoho hmyzu.
Kromě nevábné skupiny koprofágů se na večer hojně slétají na světlo desítky druhů chroustů, od poměrně velkých 6centimetrových, téměř bílých, až po maličké několikamilimetrové černé Rovněž lze na ostrovech nalézt zlatohlávky, ale kupodivu oproti africké bohatosti na druhy i velikost zlatohlávků je v celé jihovýchodní Asii těchto brouků méně.
Ostrovní oblast Sund vyniká bohatostí další skupiny brouků, roháči (Lucanidae).
Tento brouk z naší země dobře známý vyniká odlišností samečků od samic (polymorfismus).
Tato rozdílnost je snad nejvýraznější u rodu Odontolabis, jehož kolem 50 známých druhů je ozdobou každého sběratele. Kromě tohoto rodu na Nusa Tenggara žijí hojněji zástupci rodu Hexatrius, Dorcus, či Eurytrachelus. Z druhů jihovýchodní Asie je možné uvést druhy Odontolabis sommeri, Odontolabis gazella,Odontolabis ludekingi, z rodu Neolucanus druh Neolucanus laticollis, z rodu Eurytrachelus druh Eurytrachelus titanus, nebo příbuzný Eurytrachelus byucephalus.
Opustíme čeleď Scarabaeidae, je na řadě zmínit tesaříky (Cerambycidae).
Tito dlouhovousí parádníci jsou chloubou mnoha muzeí, či sbírek. Jedním z velkých a díky délce tykadel a celkové eleganci těla i nejvyhledávanějších tesaříků je Batocera.
Tento obr, který je nejvíce zastoupen na Nové Guinei se sporadicky vyskytuje v centrálních oblastech ostrovů v nadmořské výšce alespoň nad 500metrů. Možná se objeví i u moře, ale to jsou spíše vylíhlí jedinci z přivezeného dřeva.
Larvy Batocer jsou velké, žlutobílé knedlíky.
ěkteří domorodci rádi obětují několik hodin se sekyrou, aby vysekali jednu dvě larvy. Opražená larva chutná jako vaječný řízek, ale pro Evropana nic moc. To už je lepší osmažený drobný hmyz, například kobylky. Tam možná rozdíl mezi hranolkem nerozeznáte.
Kromě velkých Batocer jsou ostrovy plné jiných druhů tesaříků.
Díky rozmanitosti flory, která se mění po metrech při stoupání na jednotlivé sopky, se mění i druhy tesaříků specializujících se na právě na konkrétní dřeviny.
Na třetím místě jsou skutečné perly Indonésie, krasci. Stejně jako u nás se o krascích hovoří jako o "Pohádce máje", tak v Indonésii je těchto krásných kovově lesklých a různě zbarvených brouků požehnaně. Jsou zde i největší druhy krasců, jako Megalosoma bicolor, dosahující až 70mm, který žije na velkém území od Lomboku až po Thajsko. Dalším velkým druhem je Catoxantha opulenta, dorůstající 55mm. Nejkrásnější krasci však nejsou vždy jen ti největší. Překrásný krasec je Chrysochroa fulminans.není však snadné krasce ulovit. Zatímco naši krasci většinou sedají na květiny nebo na kůru stromů v dostupné výši, tak v tropech krasci sedají v několikametrové výši a velice dobře odhadují délku naší síťky. Pod horou G.Batukau na Bali jsme podél menší říčky narazili na strom, kde se zrovna rojili krasci rodu Chrysochroa. Krásně zelení, do modra opalizující brouci přeletovali z jednoho stromu na druhý, tak ve výši dvou metrů. Zkoušeli jsme kratší síťkou nějakého chytit, ale vždy byl krasec o chlup rychlejší a o chlup výš. Vrátili jsme se bez úspěchu a další den se na místo vrátili s teleskopickou síťkou. Krasců bylo ještě více, celý strom se hemžil. V okamžiku, kdy náš 5metrový nástavec začal pátrat kolem stromu, krasci se urychleně přesunuli o metr výše. Jen náhodou jsme nakonec přeci jen jednoho příslušníka rodu Chrysochroa chytili.
U lovu brouků jde vždy tak trochu o štěstí. U krasců stačí najít vhodné, výškou dostupné stromy a vystihnout dobu jejich rojení. Pak není problémem vidět i odchytit více druhů. Kromě velkých druhů žije v zemi další desítky menších druhů rodů Agrilus. Tyto krasce spíše nalezneme na suších biotopech, například v oblasti savan na Floresu, nebo Sumbawě.
Abychom s naším výčtem Coleopter nepozapomněli na význačné ukázky místní fauny, tak musíme vybrat několik zástupců jiných čeledí. Místní obyvatelé nevidí příliš rádi oválné, sametově červeně, či hnědě zbarvené brouky čeledi Curculionidae (nosatci), kteří jsou významnými škůdci kokosových palem. Jejich larvy žijí totiž ve dřevě vzrostlých stromů. Larvy, či kukly pak můžeme pohodlně nalézt, vyhrabat z padlých, ztrouchnivělých kmenů, nebo pod padlým kmenem. Jeden z největších, Protocerius purpuratus dosahuje až 7 cm a není jen škůdcem, ale i ozdobou tropů.

Nosatcům podobní brouci jsou z čeledi Brenthidae. Jsou daleko více protáhlí.
Je to dáno způsobem jejich života. Někteří z nich žijí pod kůrou ve společnosti mravenců a tenké, byť dlouhé tělo je potřebné.

Kapitolu o broucích uzavřeme dravci mezi brouky.
Nejzajímavějším dravých broukem Jihovýchodní Asie je bezesporu příslušník rodu Mormolyce. Brouk je poměrně velký, až 11cm a vypadá jako housle.
Je však plošší. To však by nebylo ještě tak zajímavé, protože u hmyzí říše jsou tvary více než bizardní. Mormolyce ještě, kromě jiného totiž vlastní velice účinný sekret, který vystřeluje koncem zadečku s vysokou přesností na případného útočníka. Většinou na něj narazíte spíše náhodou, nebo při usilovné entomologické praxi, kdy odvalujete padlé kmeny, nebo rozhrabujete trou stromů. Pokud se Mormolyci podaří zasáhnout vaše oči, můžete podle obsahu dávky i přijít o zrak. O bolestivosti ani nemluvě.
POR SU VISITA

Na další stranu
O stranu zpět