Voňavoučké obrázky

	Kapitola prvá Vstup do ráje Jakmile Boeing 747-400 uleví svým 4 motorům General electric Cf6-80c2 a cestujícím začne zaléhat v uších, zřejmě měníme výškovou hladinu letu. Pokud po další chvíli spatříme, že se mění i geometrie křídel za naším oknem, tak je zřejmě nedaleko cíl naší cesty. Pravda, letounu s kapacitou 400 osob chvíli potrvá, než sestoupá z deseti kilometrové výšky, takže nás čeká minimálně půlhodina i více letu, respektive nějakých sto kilometrů do cíle. Když se však křídlo Boeingu začne i nahýbat a pod ním už můžeme spatřit zeleň tropické vegetace, zřejmě kapitán letadla přelétl celý ostrov Bali a v půlkruhu nalétává na místní letiště nedaleko Denpasaru. Na křídlech můžeme pozorovat vysunutí klapek, výška letounu prudce klesá a na monitorech se rozsvítí kamera umístěná na přídi letadla, zabírající přistávací manévr.Přistání na Bali není úplně jednoduché. Jednak je zde velmi nestálé počasí ovlivněné monzuny i známým "El Nino" a jednak také je letiště velice malé a přistávací dráha jde přes úžinu z jedné strany ostrova na druhou a je kratší. Pokud však zrovna není bouřlivé a větrné počasí, není přistání rizikem. Každý cestující a zejména turista poprvé letící daleko za moře vítá přistání. Cesta přes celou zeměkouli je přes veškerý komfort dlouhá. Před přistáním se vyplňuje vstupní formulář, jedná se spíše o statistickou záležitost, naše nepřesné vyplnění může být přehlédnuto, nicméně je lépe se kolem sebe poptat zkušenějších a vyplnit všechny kolonky. Na letišti nás také čeká vstupní vízová kontrola. Zavazadla se při příletu takřka nekontrolují, jen u zvlášť podezřelých zjevů. Například drogy se do země spíše dováží, než vyváží a tak namátková kontrola může čekat každého. Na páse se objeví halda zavazedel cestujících a najednou se vynoří desítky přeochotných nosičů. Ještě než se člověk stačí vzpamatovat, jeho zavazadla pomalu mizí. Přestože jde o velmi slušnou skupinu nosičů, která si nedovolí cokoli zcizit, je přece jen lepší se při cestování po ostrovech Nusa Tenggara spoléhat pouze na sebe. Jen tak se navykneme neustále počítat své věci a odradíme tak i desítky jiných nabízečů zboží, či služeb. Kdo spokojeně odevzdá zavazadla nosičům, musí také počítat s tím, že po deseti metrech, kde před halou letiště čekají taxíkáři zaplatí každému nosiči asi po dolaru. Je to stabilní cena a nesmlouvá se. Před letištěm je už naplno cítit tropické klima. Teplo a vysoká vlhkost vzduchu. První nápor není vždy příjemný. Jestliže nemáte nyní ještě zcela jasno o dalším směru vaší cesty, je lepší v klidu zasednout a rozmyslet postup . Pokud na vás již čeká delegát hotelu či cestovní kanceláře( na nás čekal pan Arta jako smluvní partner společnosti Dušek tour, která převážně do této země od nás jezdí. Přivítal nás velmi slušnou češtinou: „Dobrý den, jak se máte“) máte po starostech.. Mezikontinentální lety jsou většinou noční a tak do Denpasaru na Bali letoun přilétá odpoledne kolem 15 hodiny místního času. Přestože je Bali malý ostrov velikosti středočeského kraje, není vhodné si plánovat ihned cestu do hor, nebo dokonce k plážím na druhé straně ostrova. Kolem letiště jsou dvě velká centra. Kuta vlevo a Sanur vpravo. I pro individuální turistiku je vhodné strávit první noc v klidu hotelu, kde se zároveň můžeme podrobněji seznámit s informacemi, které potřebujeme. To platí i pro ty, kteří již v této zemi byli. V hotelu nám, jako stálým zákazníkům ochotně sdělí všechny potřebné věci, jako aktuální kursy, aktuální ceny ubytování, pronajmutí vozu a poradí i skutečně nejvhodnější firmy pro naše potřeby. Pokud se na tyto informace ptáme přímo lidí v terénu, vždy se Vám snaží vnutit některé své známé. Zůstaneme tedy v nedalekém hotelu kde i ten nejlacinější snese srovnání s vícehvězdičkovým hotelem v naší zemi. Na prvním místě je pokoupáníčko v moři, nebo v umělém bazénu, přijímání prvních dojmů a obdivování tropické přírody. Pro naši orientaci a večerní poradu pak je ideální dobrá podrobná mapa ostrovů alespoň kolem měřítka 1:200 000 a dále je nezbytnou pomůckou turistický průvodce. Například knížka Indonesia v edici "Lonely planet". Průvodců však můžeme i na místě koupit hned několik, samozřejmě v angličtině (v češtině nic není). Pozor! Knihy jsou poměrně drahé.Dobrým návodem je i požehnaně "free" nabídek. Tyto nám známé reklamní nabídky volně ležící v hotelích a restauracích, zkrátka všude tam, kde možná projde turista. Tyto nabídky na výlety do parků, zahrad, na vystoupení, do chrámů, nebo na ostrovy jsou ale koncipovány pro "in exclusiv" a můžeme klidně kalkulovat, že vše co je zde uvedeno můžeme vidět i zažít za pouhou desetinu ceny i méně. Pouze se musíme postarat o dopravu, případně průvodce, pokud nemáme znalosti a o ubytování. Ale nic z toho není v Indonésii problém. Takže kam vyrazit? POR SU VISITA Na další stranu O stranu zpět

Kapitola prvá
Vstup do ráje
Jakmile Boeing 747-400 uleví svým 4 motorům General electric Cf6-80c2 a cestujícím začne zaléhat v uších, zřejmě měníme výškovou hladinu letu. Pokud po další chvíli spatříme, že se mění i geometrie křídel za naším oknem, tak je zřejmě nedaleko cíl naší cesty. Pravda, letounu s kapacitou 400 osob chvíli potrvá, než sestoupá z deseti kilometrové výšky, takže nás čeká minimálně půlhodina i více letu, respektive nějakých sto kilometrů do cíle. Když se však křídlo Boeingu začne i nahýbat a pod ním už můžeme spatřit zeleň tropické vegetace, zřejmě kapitán letadla přelétl celý ostrov Bali a v půlkruhu nalétává na místní letiště nedaleko Denpasaru. Na křídlech můžeme pozorovat vysunutí klapek, výška letounu prudce klesá a na monitorech se rozsvítí kamera umístěná na přídi letadla, zabírající přistávací manévr.Přistání na Bali není úplně jednoduché. Jednak je zde velmi nestálé počasí ovlivněné monzuny i známým "El Nino" a jednak také je letiště velice malé a přistávací dráha jde přes úžinu z jedné strany ostrova na druhou a je kratší. Pokud však zrovna není bouřlivé a větrné počasí, není přistání rizikem. Každý cestující a zejména turista poprvé letící daleko za moře vítá přistání. Cesta přes celou zeměkouli je přes veškerý komfort dlouhá.
Před přistáním se vyplňuje vstupní formulář, jedná se spíše o statistickou záležitost, naše nepřesné vyplnění může být přehlédnuto, nicméně je lépe se kolem sebe poptat zkušenějších a vyplnit všechny kolonky. Na letišti nás také čeká vstupní vízová kontrola. Zavazadla se při příletu takřka nekontrolují, jen u zvlášť podezřelých zjevů. Například drogy se do země spíše dováží, než vyváží a tak namátková kontrola může čekat každého. Na páse se objeví halda zavazedel cestujících a najednou se vynoří desítky přeochotných nosičů. Ještě než se člověk stačí vzpamatovat, jeho zavazadla pomalu mizí. Přestože jde o velmi slušnou skupinu nosičů, která si nedovolí cokoli zcizit, je přece jen lepší se při cestování po ostrovech Nusa Tenggara spoléhat pouze na sebe. Jen tak se navykneme neustále počítat své věci a odradíme tak i desítky jiných nabízečů zboží, či služeb. Kdo spokojeně odevzdá zavazadla nosičům, musí také počítat s tím, že po deseti metrech, kde před halou letiště čekají taxíkáři zaplatí každému nosiči asi po dolaru. Je to stabilní cena a nesmlouvá se.
Před letištěm je už naplno cítit tropické klima. Teplo a vysoká vlhkost vzduchu. První nápor není vždy příjemný. Jestliže nemáte nyní ještě zcela jasno o dalším směru vaší cesty, je lepší v klidu zasednout a rozmyslet postup . Pokud na vás již čeká delegát hotelu či cestovní kanceláře( na nás čekal pan Arta jako smluvní partner společnosti Dušek tour, která převážně do této země od nás jezdí. Přivítal nás velmi slušnou češtinou: „Dobrý den, jak se máte“) máte po starostech.. Mezikontinentální lety jsou většinou noční a tak do Denpasaru na Bali letoun přilétá odpoledne kolem 15 hodiny místního času. Přestože je Bali malý ostrov velikosti středočeského kraje, není vhodné si plánovat ihned cestu do hor, nebo dokonce k plážím na druhé straně ostrova. Kolem letiště jsou dvě velká centra. Kuta vlevo a Sanur vpravo. I pro individuální turistiku je vhodné strávit první noc v klidu hotelu, kde se zároveň můžeme podrobněji seznámit s informacemi, které potřebujeme. To platí i pro ty, kteří již v této zemi byli. V hotelu nám, jako stálým zákazníkům ochotně sdělí všechny potřebné věci, jako aktuální kursy, aktuální ceny ubytování, pronajmutí vozu a poradí i skutečně nejvhodnější firmy pro naše potřeby. Pokud se na tyto informace ptáme přímo lidí v terénu, vždy se Vám snaží vnutit některé své známé. Zůstaneme tedy v nedalekém hotelu kde i ten nejlacinější snese srovnání s vícehvězdičkovým hotelem v naší zemi.
Na prvním místě je pokoupáníčko v moři, nebo v umělém bazénu, přijímání prvních dojmů a obdivování tropické přírody. Pro naši orientaci a večerní poradu pak je ideální dobrá podrobná mapa ostrovů alespoň kolem měřítka 1:200 000 a dále je nezbytnou pomůckou turistický průvodce. Například knížka Indonesia v edici "Lonely planet". Průvodců však můžeme i na místě koupit hned několik, samozřejmě v angličtině (v češtině nic není). Pozor! Knihy jsou poměrně drahé.Dobrým návodem je i požehnaně "free" nabídek. Tyto nám známé reklamní nabídky volně ležící v hotelích a restauracích, zkrátka všude tam, kde možná projde turista. Tyto nabídky na výlety do parků, zahrad, na vystoupení, do chrámů, nebo na ostrovy jsou ale koncipovány pro "in exclusiv" a můžeme klidně kalkulovat, že vše co je zde uvedeno můžeme vidět i zažít za pouhou desetinu ceny i méně. Pouze se musíme postarat o dopravu, případně průvodce, pokud nemáme znalosti a o ubytování. Ale nic z toho není v Indonésii problém. Takže kam vyrazit?

POR SU VISITA

Na další stranu
O stranu zpět